Informace o nás

Začnu citací jednoho monologu z filmu Holky z kalendáře: „Každá fáze jejich vývoje je krásnější a krásnější.“ Je to film o ženách z dámského klubu, kde přátelství, soudržnost a ochota pomáhat si, není jen bezduchou frází, či romantickým klišé. V našem dámském klubu je fajně a bez přehánění můžeme říct, že víme podle vlastních zkušeností, o čem ten film vlastně vypráví.

Náš Dámský klub se schází na Osadním výboru nad poštou v Drahotuších. Pořádá spoustu akcí v průběhu školního roku, kterých se zúčastňují lidé se zájmem o rukodělné práce. Nejsou to jen členky tohoto klubu, jejich známí a rodinní příslušníci, ale každý, kdo má zájem něčemu se naučit, nebo dokonce něčemu naučit nás, je vítán. Vše, co se v Dámském klubu naučíme (od pletení košíků, zvonečků, krakelování, pletení z drátků, výroby šálů, šperků z Fima, korálků i zvířátek z ponožek atd.), zúročíme nejen pro svou potěchu, ale i jako prezenty pro naše blízké. Některé výrobky putují na prodejní akce Klubu rodičů a přátel škol (např. Farmářský trh). Utržené peníze jsou pak použity na potřeby dětí ve škole či školce v Drahotuších .

Sepsala: Jana Detvay

Historie projektu

S historií „babince“ je to velmi  jednoduché: Když Magdaléna poprvé onemocněla, bavily jsme se o patchworku, že se nám tato technika líbí. Viděla jsem fotky v Praktické ženě :-), kterou jsem v té době odebírala. Pak jsem našla na internetu webové stránky paní Březinové z Fulneku a jely jsme s Magdou na výlet, kde jsme  si koupily podložky, řezák a pravítko. To jsou základní pomůcky každé patchworkářky. Ve Fulneku u paní Březinové slovo dalo slovo, paní nám nabídla kurzy patchworku v Drahotuších.  To bylo, myslím, v  roce 2005. A tak jsme se začaly scházet v Drahotuších v hasičárně při šití patchworku. Vždycky jsme pozvaly lektorku, která přijela a učila nás základní postupy šití. Bylo to jenom 2x – 3x za rok. Stálo to dost peněz  :-( .  V dalších letech Osadní výbor zajistil místnost nad poštou a byla realizovaná rekonstrukce prostor. Místnost Osadního výboru je určena k setkávání občanů. Je to krásná místnost a umožňuje nám to scházet se častěji... Pak přišel nápad mít dílničku zdobení perníků a zdobení adventních věnců :-). A pak už  to šlo ráz na ráz. Dílnička Fimo, korálkování, drátkování, pedig , krakelování, modrotisk, savování atd. Ve své nemoci byla Magda pro nás všechny silným motorem. Měla starost, aby byly dílničky pravidelně a často si nachystala lektorování. 2.9.2011 Magdaléna Gladišová umřela. Ten podzim byla dílnička skoro každý týden, všechny jsme si daly vnitřní slib, účastnit se dílniček, které pro nás Magda naplánovala. Byly to dostihy, ale zvládly jsme to. A v tradici dílniček pokračujeme dodnes. Koncem prázdnin si voláme, kdy už bude zase dílnička, kdy se uvidíme, něco vytvoříme, něco probereme...

Sepsala: Vlasta Zapatová